Quadclub a DDR Quad Trophy 2011

https://www.quadclub.cz/

Quadclub a DDR Quad Trophy 2011
by ledva — Rubriky: Zajímavosti - články — Žádné komentáře

Moderátor z Quadclubu na DDR Quad Trophy 2011

Jeden z našich moderátorů se rozhodl na vlastní kůži vyzkoušet tento velice obtížný závod. O tom jak vše probíhalo, co se událo se dočtete v následujícím článku.

Po ročníku 2010 jsem se zařekl, že už mě na východ nikdo nedostane. Proč jsem se rozhodl už tento závod neabsolovat: V onen osudný den se mi štěstí vyhýbalo jak mohlo, naopak smůla mě potkávala téměř na každém kroku. No, začalo to autem, dva kilometry od místa konání akce se roztrhal drážkový řemen a zbytky se namotali pod rozvody. Takže souprava nepojízdná a dál jsem musel po ose.

Na místě jsem zjistil že moje závodní boty jsem zapoměl doma, závod jsem odjel vy svých oblíbených farmářkách. Registraci jsem díky poruše na autu nestihl, tudíž dohady a vysvětlování na startu. Nakonec mě po dlouhém vysvětlování nechali odstartovat bez čísla. V obtížnější pasáži závodu následoval pád, při kterém jsem nešťastně vypadl na stranu kam padalo i Jumbo, to mě vší silou přimáčklo k zemi. Od té chvíle jsem závod dokončoval s velkou bolestí zad. Fotoaparát tuto kolizi nevydržel, Na Jumbu byla havarovaná strana rozlámaná a po skončení závodu na mě čekalo mé nepojízdné auto.Když jsem s odtahovou službou dorazil domů, děti mi řekli: Táto ty jsi nešika a k tomu manželčino milé přivítání s komentářem: Až si budeš příště chtít rozbít hubu, nemusíš jezdit do Německa.

Proto jsem si řekl že další ročník již nepojedu. Nic méně, v jednu letní neděli při občerstvení po skvělé jízdě Plzeňáků jsem vše vyprávěl přísedícím a u stolu zážitky z loňského DDRka. Jednoho z nás, známého jako Čertíka to celkem zajímalo. Po dohodě jsem mu poslal několik odkazů ohledně této akce. Na podzim se brouzdám po internetových stránkách tohoto závodu a koukám, mezi registrovanými je i dotyčný Čertík. Řekl jsem si že ho tam přeci nenechám jet samotného. Přihlásil jsem se tedy klasicky se svým SMCčkem. Po měsíci jsem ale musel registraci z důvodu prodeje Jumba předělat. Nově jsem se registroval již na novém stroji Kawasaki Brute Force, samozřejmě že jsem byl plně připravený to na novém stroji závod vyhrát.

V pátek, den před závodem jsem já spolu s Čertíkem a Martinem ( který zajišťoval naší technickou podporu, roli zásobovače a zdravotníka ) jsme kolem 16.00h naložili Kawasaki hurá na východ. V Plzni bylo lehce pod nulou, optimální teplota na takovouto akci. Na Hoře Sv. Šebestiána kde byla zastávka na kávu a cigárko už bylo -8. Okolo půl deváté jsme dorazili na místo, rozhodovali jsme se zda jít dříve na technickou kontrolu nebo poptávat ubytování. Technická vyhrála, takže složit a hurá do stáje kde už byla pěkná kolona závodníků čekajících na kontrolu. Táhlo se to neskutečně, proto jsem si zapnul ruční brzdu a v posedu bokem jsem s ostatními plánoval co a jak dál. Po dvaceti minutovém čekání se fronta pohnula, popojet byl radlický výkon. Věřte nebo ne během dvaceti minut brzda zamrzla. Potřeboval jsem dojet třicet metrů na stání abych se tam dostal, připojil jsem předek a jedeme. Ve vyhřívané jízdárně brzda do rána povolila.

Obavy jsem měl z ubytování, dopředu jsme nic neblokovali a jeden z pořadatelů se nám vysmál, že v širokém okolí není volná postel. Čertík ho usadil s tím , že nám to nevadí, že máme stan. Jeho úsměv zmrznul rychleji než moje ruční brzda. Tak jsme vyrazili hledat, přiznám se že já jsem obavy měl. První penzion měl samozřejmě jak jinak než plno, tak jsme jeli přímo na náměstí. Zdálo se to neskutečné, ale sto metrů od startovací rampy měli volné pokoje, já si vzal jednolůžkový za dvacet euro a kluci dvoulůžkový za třicet euro na noc. Po ubytování, jsme sešli na večeři a nějaké to pivko značky Ur-krositzer.

Ráno šup pro kolky a na start, obě jsou z jízdárny prohřáté a připravené ke startu. Protože jsme jeli Turist klasse startovali jsme jako poslední. Byl dostatek času k prohlídce všech strojů které se závodu účastnili. Na startu se krom Can-amu, Yamahy, Suzuki, Kawasaki, Polarisu, KTMka, Arctic CAtu a Kymca ukázali i stroje v Německu méně známé. Nebo aspoň nám to tak přišlo, když se moderátor zeptal co to je ? My věděli, jednalo se o čtyřkolky Dnili, Linhai a Gladiator. Moderátor zcela jistě vtipkoval, tyto stroje se v Německu prodávají.

Samotný závod se konal v Německu, v sobotu 29.1.2011 a první závodník sartoval ráno v 9:00h. Celý závod byl rozdělen do sedmi skupin do kerých se mohl závodník přihlásit k sólo nebo teamové účasti. Celkový počet startujících ve všech skupinách byl 256. Startovné činilo 55 eur ( cca 1500,- ) a v ceně bylo i památeční triko. Jelo se na dvě kola, jedno kolo měřilo 90 kilometrů cestou necestou.

Na začátku na nás bylo moc asfaltu a jet v koloně už mě a ani Čertíka přestávalo bavit. Na kousku, kde byl výjezd z brodu zmrzlým lesem měli všichni co se účastní jako turisti vynechat, stoupání mezi stromy bylo celkem náročné. Na novém stroji mě přeci takováhle překážka nemůže odradit a vyrážím vpřed. Čertík se mě směle držel a jeli jsme přímo. Později mi sám říkal že aby jel okolo, tak to mohl rovnou zůstat doma. Před vjezdem do toho brodu stál pořadatel a zeptal se mě jestli jsem turista, má odpověď zněla pravdivě ANO. On na mě, tak jeď doleva. No protože jsem nechtěl rozumět souhlasil jsem, ale jel jsem doprava k brodu mezi stromy. Tam jim sportka ukázala, že není potřeba čtyřkolka za čtvrt mega neb víc s pohonem na všechny kola. Nejvíc de divil strejda s novou Polárkou který nás tam celkem štval svou pomalou jízdou. Pořád brzdil a klouzalo mu to tak, že se člověk bál ho předjet aby ho nesmetl. Další úsek byl po staré vlakové trati ale bez kolejí, zůstali zde jen betonové pražce. Tento úsek měřil nekonečných 1.5km pravidelného drncání. Tato etapa by dokázala slabší značky rozebrat do šroubku. Ono ani Kawasaki neprojela tento úsek bez úhony.

Díky již zmiňované Polárce jsme jeli tempem rychlého kroku. Pravidelní frekvence pražců byla tak hrozná, že se povolilo zrcátko a čep řízení. Kousek cesty vedla podél potoka s dosti značným náklonem. Samozřejmě lehký, nízký a svižný Access profrčel bez menších problémů. Pracáky to měli odost těžší, jejich váha je po svahu stahovala ze svahu do potoka. Před přejezdem železniční trati se tradičně utvořila fronta, takže Plzeňáci následováni dalšími závodníky si udělali cestu svojí. Při pauzičce u klobásky se k nám přidal průvodce, čekali jsme že dostaneme kázání kvůli té naší cestě, kterou by mohli považovat za porušení pravidel. Chlápek byl ale naprosto v pohodě i když nás musel vidět kudy jsme přejezd objeli. Ptal se nás, proč nejedeme závod na čas. Na tuto otázku jsme mu v danou chvíli nedokázali ani jeden odpovědět.

Nedaleko stál mostík a brod, trať vedla skrze brod a pro turisti a sportky byla cesta vedena po mostíku.Jak již ale dříve Čertík prohlásil, to jsem mohl zůstat doma a vyrazil cestou skrze brod. Jako jediná sportka ho překonal. No, není to jen o těch drahých čtyřkolkách, nebo o čtyřkolkách s náhonem na všechny čtyři kola. Po té nás čekalo ještě několik zajímavých ale velmi studených kilometrů do cíle. Celkově na nás celá trať a samotná organizace působila velice dobře. Cestou domu jsme se dohodli, že příští rok už pojedeme na čas a potrápíme pravidelné účastníky časovky.

Jediná věc která tu občas narušovala jinak skvělou atmosféru a samotný průběh akce bylo chování několika jednotlivých jezdců. Neochota, posměšky a natvrdlost opravdu nemá hranic. Už teď se těšíme na roční 2012. Pokud by se chtěl někdo této akce zúčastnit, klidně mě kontaktujte a vše už doladíme soukromě.